ACHALTEKINSKÝ KŮŇ  

Původ: Turkmenistán

Typ: teplokrevník

KVH: 145-155cm

Zbarvení: hnědák, plavák, palomino

Patří do skupiny orientálních koní, podskupiny koní íránských. Je považován za přímého potomka starověkých koní perských-nisejských. Typově se blíží více anglickému než arabskému plnokrevníku. Literatura tyto koně popisuje jako souhrn konvenčních exteriérových vad.   Achal Teke jsou opravdu pro oko zvyklé na „běžné“ koně poněkud neobvyklí. Jsou v koňském světě něco podobného, jako ve světě psů chrti, nebo ve světě koček orientálky. Jsou výrazně štíhlí s dlouhými liniemi, s vysoko nasazeným dlouhým krkem a výrazným kohoutkem. Většina lidí považuje za největší ozdobu koně dlouhou, hustou vlající hřívu.  Pro achaltekince je záplava bujné hřívy vzácností. Jejich znakem je přesný opak, mnohdy chybí kštice a hříva téměř zcela. Na výstavách se většinou hříva oholí úplně a nechá se vyniknout  jejich dlouhému štíhlému krku. Zvýrazní se tím celková majestátní krása, štíhlost  a elegance těchto koní. Nemohou se sice  chlubit záplavou husté hřívy, ale o to více upoutá  jejich výrazný lesk a nádherný plavný pohyb. Naprostým unikátem mezi koňskými plemeny jsou oči achaltekinců. Oko bývá opatřeno tzv. kapucí a vytváří zvláštní „orlí pohled“.  Všichni Achal-Teke sice nemají tento typ oka, ale je velmi žádané a ceněné. Pokud se setkáme s jedincem, který byl tímto okem obdařen, tak nám jeho pohled z paměti dlouho nevymizí. 

HISTORIE

Domovinou Achal Teke je oblast jižního Turkmenistánu.  Nehostinné podmínky pouště Karakum  umožnily přežít jen nejtvrdším a nejodolnějším.  Kůň putoval  se svým pánem v úmorném vedru za nedostatku vody, snášel mrazivé noci v poušti a to vše při minimálních nárocích na krmení. Tvrdé podmínky formovaly achaltekince a takový tento kůň je. Dobrý kůň byl vždy osobní pýchou majitele a byl velmi ceněn. Bývali zdobeni  krčními a hrudními ozdobami tepanými ve stříbře a posázenými drahými kameny. Jejich množství demonstrovalo bohatství a postavení majitele ve společnosti.  Do bojů bývali vybaveni  ochrannými štíty. Zdobené „obojky“ zvané aladža, tkané stejným způsobem jako tradiční turkmenské koberce, ochraňovaly koně proti démonům. Tato tradice se zachovala až do dnešních dnů, na výstavách vídáme ozdobené koně dnes už jen symbolicky, neodmyslitelně to k nim patří.

Nezbývalo mnoho a zlatí koně zmizeli navždy. Nikita Chruščev označil tyto koně za buržoazní přežitek a jako takový měli být zlikvidováni. Jejich stavy rychle klesaly, zbytky těchto koní čítaly zhruba 300 kusů. Dnes se jejich počet přece jen zvyšuje, stavy čistokrevných koní čítají celosvětově zhruba 6 000 kusů. Vezmeme li v úvahu, že jen v České republice je např. českých teplokrevníků asi 5000 vidíme, jak je celosvětový stav achaltekinců nízký. To samozřejmě s sebou nese i vysokou hodnotu těchto koní. Často bývají dáváni jako dary státníkům. Vlastnictvím se může pochlubit např. britská královna Alžběta II., americký bývalý prezident Bill Clinton, britský expremiér John Major a samozřejmě ruští státníci.

VYUŽITÍ

Dostane li se nám do rukou kniha o koních, ve které je alespoň krátce popsán, dočteme se většinou o jejich tvrdohlavosti, paličatosti a špatné ovladatelnosti. Jediným kladem, který jim v žádné literatuře není upírán je jejich jedinečný pohyb a vytrvalost. Tento kůň je skutečně obdařen velice lehkým a prostorným chodem. Nejen cval, ale i klus je velice pohodlný a pro jezdce příjemný.  Pochopitelně jsou mezi těmito koňmi rozdíly, některý  je v pohybu lepší, jiný horší stejně jako u jakéhokoliv jiného koně. Ne každý anglický plnokrevník je rychlý a každý teplokrevník nemusí být dobrý skokan či vynikat v drezůře. U každého koně je třeba zvolit cestu, která mu „sedí“ a vyhovuje. Tito koně jsou úžasně odolní a tvrdí, jsou jako stvoření pro dlouhé trasy a to je přímo předurčuje k vytrvalostním jízdám. Koně Achal Teke jsou ale rovněž dobří skokani.

Většímu rozšíření těchto koní ve sportu zřejmě brání jejich nízký počet, vysoká pořizovací cena a v neposlední řadě nedůvěra v jeho poměrně malý vzrůst. Tady je třeba říci, že je snaha o zvýšení jeho kohoutkové výšky, aby byl lépe využitelný ve sportu. Nesmí však být výška na úkor typičnosti plemene a celkové souměrnosti koně.

CHARAKTEROVÉ VLASTNOSTI

Velkou překážkou pro širší využití achaltekinských koní ve sportu je kromě zmíněné výšky i nedůvěra v jejich charakter. Mají mezi lidmi poměrně špatnou pověst, jak a čím si ji získali je otázkou. Na každém koni se projeví, jak byl vychováván a jak s ním bylo zacházeno. Každý jedinec je individualita, která nese povahové rysy po svých předcích a proto hřebci se špatným charakterem nebývají zařazováni do chovu.

Nutno však přiznat, že jsou tito koně přece jen povahově poněkud složitější. V žádném případě tím nechci říci, že horší, ale prostě jiní. Někomu jejich „zvláštní“ povaha bude vyhovovat a pro jiného bude jen těžko přijatelná. Možná je to tím, že jsou velice inteligentní, a  tím citliví na hrubé zacházení. Tito koně jsou osobnosti a jako s takovými je třeba s nimi jednat. Nejsou tedy vhodní pro jezdecké oddíly a stáje, kde se u koní střídá mnoho různých lidí. Na takových místech není čas se intenzivně věnovat jednomu koni. Každý člověk má jiný přístup, jiný způsob jízdy a achaltekinec je kůň velice vnímavý a citlivý. Špatné zacházení se na jeho charakteru odrazí mnohem rychleji než na jiných, trpělivějších koních a náprava je velkou zkouškou jeho majitele. Je možné, že jejich špatná pověst pramení právě z nevhodného přístupu lidí, kteří  s nimi zacházeli způsobem, na jaký byli zvyklí u jiných koní. Pro přirozenou komunikaci, o kterou se v posledních letech zajímá stále větší počet milovníků  koní,  je jako stvořený. Je to tzv. kůň pro jednoho pána.

z akhaltekin.com, kráceno